(3.) Válečná kronika: „K říšské myšlence“

František Uher byl především učitel a o škole za války také pojednává první polovina třetího přepisu válečného příběhu obce zaznamenaného v obecní kronice. V druhé polovině tohoto přepisu se pak zásluhou kronikáře Uhra máte možnost seznámit s personálním obsazením místní četnické stanice, farního úřadu a s chodem vojnoměstecké pošty.

Stránky 94 - 113.

Škola ve válce

Od 1.dubna 1939 byl ustanoven zemskou školní radou v Praze řídícím učitelem obecné školy ve Vojnově Městci Antonín Pacholík. Na škole vyučovali: Antonín Pacholík, řídící učitel; Milada Uhrová, rozená Ludmilová, definitivní učitelka, která byla od 1.1.1942 propuštěna jako vdaná německými úřady ze školní služby a nastoupila školní službu opět po válce; Jaroslav Adam, který byl ustanoven v roce 1941 na měšťanské škole v Seči, okres Chrudim; Pavlína Látová,, výpomocná učitelka; Josefa Raddová, učitelka domácí nauky. Během okupace střídavě na škole působili tito výpomocní učitelé: Jaroslav Klupka, Josefa Kozová, J.Šrámek, Rudolf Šedivý, L.Čížek, Ant. Kutílek, Mil.Paděrová, Zd.Semerádová. Z těchto nejdéle Ludvík Pilát. Dne 15.5.1944 nastoupila opět službu dříve propuštěná definitivní učitelka Štěpána Veselská.

Vyučování bylo ve válce velmi často přerušováno, zvláště pro nedostatek paliva. Žactvo mělo býti vychováváno podle nařízení ministra školství zrádce Moravce „k říšské myšlence“, avšak nařízení německých úřadů byla obcházena a žactvo postojem rodičů i učitelů, který byl ke všemu německému odmítavý, bylo uchráněno mravních škod, které měla na zřeteli výchova protektorátních úřadů.

Povinný sběr odpadových hmot byl vykonáván liknavě a nedostatečně, jedny a tytéž odpadky byly dětmi několikráte odváděny.

Sociální a hospodářská situace byla u učitelů, stejně jako u ostatních veřejných zaměstnanců, kteří byli odkázáni jen na své nepostačující platy, špatná. V posledních měsících války bylo vyučování zastaveno úplně, ve škole byli ubytováni němečtí vojáci, ustupující ze Slovenska pod tlakem sovětských vojsk a uprchlíci z východních německých krajů, kteří opouštěli své domovy z téhož důvodu. Je neuvěřitelné, že ještě v této době tito lidé věřili, že jsou přesídlování do lepších, úrodnějších krajů a že se na konec válečná situace změní v jejich prospěch.

Na nucené práce byli z místních učitelů nasazeni: Výpomocný učitel Ladislav Čížek a odborný učitel František Uher, který působil na měšťanské škole v Krucemburku, byl nasazen jako pomocný dělník do Fantových závodů v Pardubicích.

V roce 1944 zemřel po delší chorobě řídící učitel ve výslužbě František Šabaka, který působil jako učitel na místní obecné škole, později jako řídící učitel v Radostíně. Jmenovaný byl prvním obecním kronikářem.

Poštovní úřad

Poštovní úřad, který byl dosud umístěn v domku č.(pozn. údaj chybí) v nevyhovující místnosti byl zásluhou poštovního revidenta Jaroslava Beneše přemístěn do domku paní Poláchové na náměstí. Umístění poštovního úřadu nyní občanstvu lépe vyhovuje. Pošta, kterou občané tolik ve válce potřebovali, vycházela občanstvu všemožně vstříc, některá udání německým úřadům byla zneškodněna, balíky a bedničky, obsahující ponejvíce potraviny, byly odesílány a doručovány pravidelně, čímž se velmi prospělo zásobování občanů místních i těch, kteří byli mimo svůj domov.

Farní úřad

Po odchodu správce farního úřadu P.Ježka do výslužby a po několika měsíční substituci byl ustanoven správcem místního farního úřadu P.Rudolf Flieder, titul. děkan.

Četnická stanice

V roce 1943 odešel do výslužby nechtěje dále sloužiti okupantskému režimu vrchní strážmistr Antonín Pros, který velmi svědomitě vykonával své povinnosti vrchního strážmistra ve Vojnově Městci od roku 1933. Před jeho odchodem do výslužby byl na stanici přikázán vrchní strážmistr František Fiala, jako zástupce velitele stanice, který byl později jako legionář pensionován z rozhodnutí okupantských úřadů. Velitelem stanice byl na přechodnou dobu ustanoven vrchní strážmistr Chromek a po něm vrchní strážmistr Jaroslav Pekárek, který v místě působil až do osvobození. Na stanici dále během okupace sloužili: Rudolf Burda, štábní  strážmistr, který byl později rovněž jako legionář penzionován; Karel Hovorka, štábní strážmistr, Jan Celba, strážmistr, Jaroslav Jaterka, strážmistr.

Požáry

Požáry, které byly normálním zjevem, v době okupace téměř úplně ustaly. Vyhořela jen přední část bývalé továrny firmy Klazar, která byla majetkem Kateřiny Staštíkové; byl to přízemní starý domek. Požár byl zásahem místního a karlovského hasičského sboru lokalizován.

V roce 194? (pozn. údaj chybí) vyhořela barevna Karla Polívky, obytný poschoďový dům zůstal nedotčen. Také tento požár se dále nerozšířil.

Počasí ve válečných letech

Počasí ve válečných letech 1939-45 nezaznamenalo žádných mimořádných výkyvů. Jen zimy v letech 1941 a 1942 byly velmi tuhé, mrazy dosahovaly - 35° C, silnice byly zaváty a nesjízdné, sněhu bylo všude veliké množství až do poloviny dubna. (pokračování "Městec kontrolovali němci z Karlova")