Socha odhalila své tajemství

Uplynulo dvě stě let od kanonizace svatého Jana Nepomuckého. Psal se rok 1929, ale pohled na sochu svatého Jana na náměstíčku nebyl příliš radostný. „Kříž v rukách světce byl rozpadlý a andělíčkovi chyběli nohy, jedna ruka a hlava,“ zapsal toho roku místní farář Josef  Ježek do farní kroniky. Hlavu andělovu nalezl před sedmi lety v sále pana Němečka, hostinského a bývalého starosty.

  Socha sv. Jan Nepomuckého

Farní obec se rozhodla sochu renovovat. Již na jaře osmadvacátého roku požádal Ježek pražského sochaře Miloslava Bösvarta, aby přijel rozpadající se sochu prohlédnout a udělat rozpočet opravy.

„Týž přijel teprve na podzim, na druhou žádost. Rozpočet učinil na 2.250,- korun,“ píše v kronice farář, který obratem požádal obecní úřad ve Vojnově Městci o svolení k opravě. Současně také požádal Státní památkový úřad v Praze o finanční podporu.

Obec souhlasila s provedením oprav, z památkového úřadu však odpověď nedošla. Farář se tedy musel opět obrátit na úřad. Tentokrát na okresní s žádostí o povolení podomní sbírky.

V březnových dnech následujícího roku obcházel Ježek stavení v obci. První den doprovázel faráře člen obecního zastupitelstva Petr Kavka, druhý pak František Mička. Sbírka ve dvou dnech vynesla 1.197,- korun. Práce sochaři Bösvartovi byla neprodleně zadána a koncem dubna přijel sochařův pomocník, aby začal s přípravnými pracemi. Za pár dnů měla socha vypovědět tajemství.

„Socha tato v nadživotní velikosti stojí na vysokém podstavci, jehož příčný průřez tvoří pěticípou hvězdu. Světec s obnaženou hlavou drží oběma rukama kříž, u pravé nohy jeho sedí andělíček, v jedné ruce drží biret drnvu, druhou přidržuje palmový list. Socha, podstavec i dva schody kolem pomníku jsou z tvrdého hrubozrnného pískovce. Kol sochy stával ohrada pětiboká, jak tomu nasvědčuje jednak dláždění kolem sochy, jednak zbytky sloupků pískovcových, rovněž pětibokých,“ těmito slovy je popsána podoba památky z počátku roku 1929 ve farní kronice. Následující věta říká: „Kdy a kým socha byla postavena nebylo možno zjistiti a ani od farníků, ani z farních listin a knih, ani od obecního a ani patronátního úřadu.“

Z kterého roku socha pochází bylo tajemstvím, o kterém snad, jak se farář Ježek domníval, mohly vědět jen tři mohutné, zdravé lípy stojící okolo sochy. „Mají stáří 120 až 150 let,“ odhadoval duchovní otec.

Pomocný dělník sochaře Bösvarta, pan Zelenka, téměř týden čistil sochu od všech nánosů barev a dalších usazenin. Poté narazil na písmo.

„Před očištěním podstavce sochy od starých nátěrů z přední strany bylo viděti několik C a O pod tímto nátěrem. Toto písmo nebylo možno rozluštiti. Po odstranění barev přišlo se na to, že pod tímto nápisem skrývá se nápis původní, as první,“ popsal okamžiky objevení starého nápisu Ježek. Až mnohem později, 1.února roku 1930, zápis doplnil: „Nápis svědčí, že byl zhotoven as v roce 1732, tj. brzy tři léta po kanonizaci svatého Jana Nepomuckého.“

Sochař Bösvart po příjezdu zhotovil chybějící a poškozené části sochy. Ubytován s pomocníkem byl na faře a za poskytnutou stravu, připravené lešení a pár “maličkostí z výrobků zdejších tkalců“ slevil z účtu 150,- korun. Účet s opětovnou žádostí o subvenci byl zaslán státnímu památkovému úřadu. K vyřízení žádosti však nedošlo.

„V jubilejní svátek dne 16.května měla býti socha posvěcena, ježto však celý den pršelo, byla v chrámu páně sloužena mše z kázání svatého Jana Nepomuckého, přičemž bylo všem dárcům poděkováno za jejich pomoc. Svěcení sochy konalo se o božím hodu svatodušním dne 19.května, po mši svaté odebralo se veškeré lidstvo v průvodu k soše na městečko. Socha byla ozdobena zelením a květinami. Po svěcení vykonány byly litance k svatému Janu s příslušnými motlitbami, načež lid vrátil se do chrámu, kdežto bylo požehnání. Táž pobožnost konala se u sochy následující pondělí svatodušní,“ popsal vysvěcení opravené sochy farář Josef Ježek.