Vojnův Městec
česky english deutsche
Úvodní stránka » Městys » Historie » Články o historii » Válečné zvony Otto Havlíčka

Válečné zvony Otto Havlíčka

28.10.2003, Jiří Marek

„Pane farář, chci aby městecký kostel měl památku. Ve své poslední vůli, mám zde pod hlavou, odkázal jsem něco kostelu. Mnoho toho není. Totiž, jestli můj nezvěstný syn Otto, který je v Americe a o kterém již dávno nic nevím, jest mrtev, připadne jeho dědický podíl kostelu na pořízení nového zvonu. Na zvonu budiž poznamenáno, kdo jej věnoval. Prosím pane faráři, postarejte se o to,“ řekl na smrtelné posteli Otto Havlíček faráři Fliederovi. Krátce na to zemřel.

Soud
Rolník Otto Havlíček, Vojnův Městec číslo popisné 155, ulehl “nemocen žaludeční rakovinou“ v červenci roku 1920. Koncem téhož měsíce si nechal zavolat kněze a přijal svátosti umírajících.

„Asi za deset dní navštívil jsem ho opět. Současně přišel též zdejší varhaník pan Tomáš Daniel,“ vypověděl farář Rudolf Flieder při soudním řízení, které probíhalo ve Škrdlovicích 17.února 1923. Dále zopakoval slova poslední vůle Otto Havlíčka a pokračoval: „Poslední ono pořízení psal pan Josef Cimpl, zdejší tkadlec, v němž odkázal zemřelý svůj majetek rovným dílem své druhé manželce Antonii a osmi dětem z prvního manželství. Mezi nimi synu Ottovi, který byl delší dobu již v Americe a nedával delší čas o sobě zpráv.“

Výpověď Fliedera potvrdili všichni svědci: varhaník Tomáš Daniel, vdova po zemřelém Havlíčkovi paní Antonie, František Poláček a také zapisovatel poslední vůle Josef Cimpl.

Okresní soud z Přibyslavi ještě téhož roku (dne 16.6.1923 opět na jednání ve Škrdlovicích) rozhodl spor ve prospěch farnosti a změnil své původní rozhodnutí. Původní verdikt soudu ve věci vyřizovatele poslední vůle prohlásil totiž podmínečný odkaz na zvon v závěti Otto Havlíčka za neplatný, protože z poslední vůle nebylo zřejmé, který kostel odkazovatel míní. Tomuto výroku justice muselo předcházet soudní prohlášení syna Otto Havlíčka za mrtvého (28.8.1922 v Kutné hoře).

Podíl z dědictví syna Otto Havlíčka, který připadl církvi na zakoupení zvonů pro městecký kostel, byl po vyúčtování všech úroků, poplatků a daní uložen u patronátního úřadu zdejší farnosti v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Ve fondu na zvon se sešlo 4.328,- korun.

Z jednoho zvonu dva
Po urovnání sporů a zaplacení všech poplatků duchovní správa přistoupila ke splnění přání poslední vůle Otto Havlíčka. Do Vojnova Městce byl pozván odborník na zjištění tónů dvou historických zvonů z počátku šestnáctého století v kostelní věži. Znalec Jan Sládek v květnu roku 1924 vyhotovil jejich akustický posudek a Chrámové družstvo z Pelhřimova na základě tohoto posudku zadalo vyhotovení návrhu nových zvonů u kampanologa, kanovníka vyšehradského Msgra. Müllera. Jeho návrh zněl: „Vojnův Městec, má-li k dvěma stávajícím zvonům, které ladí v malé tercii b1 des2, býti pořízen zvonek souladný, mohl by to vzhledem k udávajícímu obnosu být jen zvonek tónu f2, as devadesát kilogramů, protože jiný by nedával s ostatními lahodný souzvuk. Má-li být zvonek druhý as patnáct až dvacet kilogramů, mohl by býti oktávou zvonu menšího, nebo míti některý doškální tón stupnice b-mol, nejlépe des, es, nebo f…“ Praha Vyšehrad dne 9.8.1924.

Na tento návrh duchovní správa přistoupila a dala si vyhotovit rozpočet na takto zadané zvony u firem Manoušek Brno Husovice a Herold Chomutov. “Výběrové řízení“ vyhrál Manoušek, který nabídl levnější vyhotovení. Dne 28.ledna 1925 objednala duchovní správa u Manouška dva zvony, poledník a umíráček. Dále sepsala prostřednictvím Chrámového družstva smlouvu, která velice přísně určovala všechny myslitelné parametry budoucích zvonů.

„Firma dá svým montérem upilovati ze zvonu při kolaudaci před kanovníkem Müllerem potřebnou část zvonoviny k analýze. Zabezpečí ji před svědky do obálky, opatří nápisem ČÁST ZVONOVINY URČENÁ K ANALÝZE, a odešle ji podepsanou téhož dne kanovníkem objednavateli. Pro analýzu je přípustná tolerance nejvýše dvou procent a je rozhodující, je-li vykonána na některém universitním ústavě. Například v Technickém ústavě české univerzity Karlově v Praze,“ praví se v šestnáctém bodě smlouvy…

Kolaudovány byly zvony 4.dubna 1925. U zvonů nebyly shledány žádné závady a oba zvony byly Chrámovým družstvem doporučeny k převzetí.

Patnáctého dubna přišlo avízo od staničního úřadu ve Žďírci nad Doubravou, kam byly z Brna zvony dopraveny železnicí. Následujícího dne dopravil místní povozník Josef Říha zvony do obce a ty byly uloženy v kostele.

Průvod byl ohromný
„Svěcení zvonů konalo se o poutní slavnosti zdejší dne 19.července. K úkonu tomu požádala duchovní správa veledůležitého pana biskupského vikáře a děkana Přibyslavského Alfonse Hornika, který se přeochotně dostavil. Slavnosti této popřál Bůh překrásný jasný a teplý den. Ráno v půl páté hodiny dopraveny byly oba zvony panem Františkem Poláčkem, hostinským, z chrámu Páně k domu číslo popisné 155, kde zemřel dárce zvonu pan Otto Havlíček a kde posud bydlí vdova po něm paní Antonie Havlíčková. Tato s paní Annou Musilovou, Vojnův  Městec číslo popisné 82, zvoleny byly za kmotry nových zvonů. Zde kmotry a dívky z Vojnova Městce překrásně ozdobily oba zvony a vůz květinami, věnci, zelením. V devět hodin dopoledne shromáždily se místní i farnostní spolky katolické, jako: skupina katolické mládeže ze Škrdlovic, zdejší skupina, jednota “Orla“ Radostínského, dále i mnoho členů jednot orelských z Přibyslavi, Krucemburku, Vortové, Studnic. Shromáždily se tu přemnohé družičky a hudba pana Daniela, varhaníka zdejšího, a rázem půl desáté hodiny vyšel odtud – totiž z domu pana Antonína Vaníčka, rolníka – průvod spolků v čele s hudbou k domu paní Havlíčkové. V deset hodin vyšlo všechno množství lidu, tam se shromáždivší, s hudbou – uprostřed vůz se zvony tažený párem koní - ke kostelu. Na voze u zvonů seděly dvě družičky držící bílé stuhy nad zvony. Konce stuh pak nesly jiné družičky jdoucí podle vozu. Průvod byl ohromný, pěkně se v něm vyjímali modří orlové a bílé družičky. Množství lidu zatím naplnilo kostel do posledního místečka. Zvony dopravil “Orel“ až před oltář…

…Po kázání následoval obřad svěcení zvonů. Zvon větší požehnán byl ke cti sv. Otty a blahoslavené Marii Panně, zvon menší ke cti sv. Josefa, patrona církve a zvláštního patrona umírajících. Na to sloužil slavnou mši svatou farář Hlinecký. Mezi mší svatou tesaři a dělníci dopravili zvony po schodech na věž a zavěsili na příslušné místo. O půl jedné hodiny skončila mše svatá a zapěno Tedeum, následovala modlitba Anděl Páně, při jejímž zakončení zazněly oba zvony, hlásajíce světu pokoj a vybízejíce poprvé k modlitbě Anděl Páně a k modlitbě za mrtvé,“ popsal slavnostní den městecký farář Rudolf Flieder.

Válka bere
Z příkazu okresního úřadu v Novém Městě ze dne 12.3.1942 č.3969/1 byly dne 24.3.1942 sejmuty zvony, a sice poledník z roku 1925 ve váze 100 kg, dále umíráček z roku 1925 ve váze 18,5 kg, zvonek ze hřbitovní kaple z roku 1929 ve váze 44,5 kg. Pro zvony ten den přijel s párem koní pan František Milfajt, tesařský mistr z Velké Losenice pověřený a sem poslaný okresním úřadem. Milfajt se dvěma pomocníky zvony sejmul a odvezl do Přibyslavi.

„Tam byla sběrna zvonů, jichž má bíti použito k vojenským účelům. Před sejmutím, bylo to v jedenáct hodin dopoledne v úterý, bylo všemi zvony vyzváněno. Dva velké zvony zůstaly,“ je zapsáno v kronice.

Žádný ze zvonů Otto Havlíčka se po skončení německé okupace nenašel.

Publicita

MMR ČR
hasičské auto
Národní Sportovní Agentura
podpořil Kraj Vysočina
Elektronický digitální povodňový plán
Sdružení obcí Vysočiny

Webkamera

Virtuální prohlídka

virtuální prohlídka

Počasí

aktuální teplota
-

Novinky e-mailem

Tyto webové stránky využívají soubory cookies pro vylepšení funkcí webových stránek, analýze využívání webových stránek a cílení na návštěvníky stránek.