Živelní pohromy vojnoměstecké

První písemná zmínka v obecní kronice o přírodní katastrofě, pohromě či události, je nadepsána dvěma slovy: „Živelní pohroma.“ Učitel František Šabaka vyhledal v historických pramenech záznam pocházející z poloviny sedmnáctého století a těmito slovy jej vepsal do Pamětní knihy obce: „V roce 1651, den neznám, panovala zde hrozná bouře trvající plných devatenáct hodin. Úroda zničena úplně až k Jihlavě a Meziříčí.“

Krupobití
Příroda ovlivňovala životy lidí v minulých staletích výrazněji než dnes. Hlavním, ale povětšinou i také jediným zdrojem obživy bylo zemědělství. A to bylo v plné nahotě vystaveno přízni či nepřízni počasí. „Rok 1901 byl velmi suchý. Nepršelo od května do konce července. Dne 29.července byla krajina naše postižena krupobitím, které velikých škod způsobilo. Ječmen byl úplně vytlučen a z ovsa zůstalo na poli za dva výsevy,“ stojí zapsáno v obecní kronice.

Záznamy a zápisy spojené s počasím a úrodou jsou vůbec prostoupeny většinou kronik starších sta let. „Dobrota“ a úspěšnost roku se usuzovala z úrody a přízně počasí. Nejinak je tomu i v obecní  kronice Vojnova Městce. Založena byly sice až v roce 1924, ale kronikář Šabaka mimo jiné zapsal i vyprávění a paměti starších lidí. Co jiného, více než pohromy a živelné události, utkví v lidské paměti?

„Černým dnem nazván bude v kronice českého lidu den 19.červenec 1903. V týž den celý jižní kraj Čech zasáhlo tak kruté krupobití, že takového nebylo pamětníka. Přibližná škoda postižených páčila se na 100 milionů korun. Také kraj náš byl mezi postiženými. Podél silnice byly stromy vyvráceny a kůry zbaveny. Okna k západu obrácená byla vytlučena. Škoda v místní obci činila 45.604,- K.“ Krupobití hojně chodilo po kraji začátkem minulého století.

Sníh v květnu
Rozmary a výkyvy počasí, tak jak je vnímáme a připisujeme v současné době globálnímu oteplování, však nejsou apriori výsadou začátku století jednadvacátého. Již před více jak sto lety se podle pamětníků z dob učitele Šabaky stala tato událost: „16.května 1885 strhla se v kraji našem tak prudká vichřice sněhová, že napadlo na jeden metr, někde i více sněhu. Jízda po silnici se stala zcela nemožnou. Velké množství stromů bylo zničeno.“

Sníh v květnu k našemu kraji patří. O jeho přítomnosti svědčí řada záznamů v obecní kronice. Tak třeba také roku 1952 „napadlo v květnu na rozkvetlé stromy mnoho sněhu a byl až osmi stupňový mráz. Veškeré květy pomrzly a ovoce nebylo toho roku žádné.“

Povodně
Přestože Městec nepatří k oblastem ohrožovaným povodněmi, i zdejší potoky se dokázaly v posledním staletí několikrát vylít z břehů. Průvodním jevem „povodní“ pak byly bouřky a bouře s průtrží mračen. „V úterý 11.července 1922 strhla se nad obcí naší strašná bouře, provázená prudkým lijákem. Voda proudila v takovém množství, že odplavovala můstky a hromady štěrků ze silnic. Za této bouře udeřil blesk do stodoly p.Klementa. Oheň byl však záhy uhašen.“ Bouře z dvaadvacátého roku ale ještě zdaleka nemůže soupeřit o primát staleté vody.

Zřejmě největším kandidátem titulu je povodeň, která přešla obcí o šestnáct let později. „Ve středu 31.srpna 1938 strhla se nad lesním oddělením č.26 za Novou Hutí průtrž mračen. Městecký potok i potok od skály se tak rozvodnily, že v obci není pamětníka podobného případu. Louky byly zaplaveny vodou, ornice s polí strhána, ploty, zásoby dříví, hlína ze zahrad i s úrodou a s květinami odneseny. Z mostů zbyl pouze betonový most na okresní silnici Vojnův Městec – Košinov a velmi porouchaný most u Hauptmanů. Některé domky byly úplně zatopeny vodou. Cesty byly vymlety na některých místech jeden metr hlubokými jámami. Lidé stáli po prsa v kalné vodě a lovili háky plující předměty.“

Mosty a mostky brala velká voda také v roce 1959. „17.května postihla naši obec veliká průtrž mračen a vzniklá povodeň způsobila značné škody. Poškodila cesty a ztrhala mosty u Hendlových a Hauptmanových. Na opravy byly povolena částka 38.000,- Kč. Most u Hendlových byl znovu postaven ještě v tomto roce nákladem 36.500,- Kč z rozpočtu MNV.“ Nový železobetonový most u Hauptmanů byl postaven až v roce 1965 svépomocí a s přispěním místního JZD.

Největší vodou posledních dvaceti let se stala ta, která sbírala sílu v kopcích okolo obce 5.května 1987. „Přišla bouřka s lijákem, voda rychle stoupala až se vylila z břehů. Další voda přišla z lesů od Huti, u Radových byly rozbity před tím položené skruže pod cestou. Voda se hnala cestou, ničila ploty a zahrádky, kůlny, vyvracela stromy. Hasiči měli pohotovost. Až bouřka přešla, vyjeli na pomoc s traktory a drapáky a likvidovali hromady naplaveného štěrku, kamenů, stromů a asi ze 40 sklepů pumpovali vodu,“ popsala tehdy událost kronikářka Emilie Hendlová.

Oheň, vítr a mráz
Konec osmnáctého a první polovina devatenáctého století zapsaná v obecní kronice se jen hemží podobnými zápisy: „Dne 23 dubna shořela stodola Přibylova č.p. 43 a obytné stavení Josefa Kulhánka č.p. 176. Dne 30.června domek Polívky Leopolda č.p. 19 a domek Vocelky Františka č.p. 168. Dne 5.července domek Fialy Václava č.p. 87, Čejkové Anny č.p. 88 a Ročárka Josefa č.p. 89. Dne 6.listopadu domek Jůny Ignáce č.p. 65.“ Tento zápis se váže k jedinému roku 1927! Ovšem největší požár zuřil v obci v roce 1922. Tehdy v noci ze šestého na sedmého července lehlo popelem 11 stavení i s hospodářskými budovami. Celkem 24 rodin z části obce „Na tvrzi“ přišlo o střechu nad hlavou.

„Živelní pohromy“ vojnoměsteckým lidem nepřinesly nikdy nic dobrého. Snad jedinou výjimkou je lesní kalamita, která postihla zdejší kraj před více než sedmdesáti lety. V době vrcholící celosvětové hospodářské krize dala práci a tím obživu alespoň části zdejších obyvatel.

„Dne 27.října začal padati první sníh a napadlo ho tolik, že s větrem, který se přidružil, zničena byla valná část lesů a to jen velkého.“ Lesní kalamita z třicátého roku dokonce přivála  Borkům parní pilu a úzkokolejnou trať s parní lokomotivou. Kalamita se odklízela ještě následující čtyři roky.