(6.) Válečná kronika: „Osvobození"
Šestým přepisem končí válečný příběh obce, který do obecní kroniky zapsal učitel a kronikář František Uher. Ještě se mimo jiné dozvíte, kolikátého května dorazila do obce Rudá armáda; kteří občané utvořili ozbrojenou skupinu a odešli do Račína k partyzánům.
Stránky 94 - 113.
7.května
Po odvezení německých četníků nastala pro účastníky povstání situaci dosela nová. Veliké množství vojska, které bylo nyní v Krucemburku i vojsko přijíždějící od Žďáru způsobily, že na ozbrojený odpor nebylo ani pomyšlení, zvláště, když k většímu odporu nebyl dostatek účinných zbraní. Bylo rozhodnuto povoliti vězněným vojákům volný odjezd, dříve však, než se tento mohl uskutečniti 7.května ráno, vjížděly do obce silné kolony těžkých nákladních aut, plně vojskem obsazených. Vojsko obec obklíčilo a přivezlo s sebou již dříve osvobozené německé četníky s jejich velitelem Schwenkem. Nastalo vyšetřování, načež byly čtyři osoby zatčeny, odsouzeny k smrti a převezeny do Krucemburku, kde měl býti večer rozsudek vykonán. Byli to: Ludvík Hromádka, rolník, Antonín Pacholík, řídící učitel, Šíma Jan, obchodník a Kamil Krejčí, stavitel. V Krucemburku odpoledne toho dne za odklad výkonu rozsudku jako zástupci obce žádali německého velitele učitel Fr.Uher a Ludvík Pilát. Vývoj událostí šel tak rychle, že všichni odsouzení se na konec vrátili ke svým rodinám.
V neděli 6.května před osvobozením německých četníků a po zjištění, že ozbrojený odpor by byl marný, vytvořili někteří ozbrojení členové místního odporu četu asi o 20 mužích a odešli do Račína, kde byl štáb partyzánské brigády M.J.Husa. S nimi odešel také št.str.Rudolf Burda a starosta obce Josef Cimpl, kteří se jen takto vyhnuli zatčení, neboť bylo po nich německým vojskem usilovně pátráno. Do Račína odešli tito občané: Burda Rudolf, Brtek Vladimír, Hampl Josef, Urban Arnošt, Šmiljek Vasil, Kohout Josef, Musil František, Dvořák Karel, Štukheil Jindřich, Růžička Karel, Havlík Josef, Hromádka František, Bušek Jaromír, Doležal Jaroslav, Hampl František, Novotný Josef, Kolman Květoslav, Sommer Rudolf, Burda Rudolf, ml., Musil František a Šťastný Jaroslav.
Světlo svobody
Ústup německých vojsk
Dne 7.května 1945 nastal všeobecný, zmatený ústup německých vojsk. Státní silnice Žďár – Ždírec byla přeplněna tanky, děly, jízdou, trény, ambulancemi a jen pomalu se tyto žalostné trosky německé slávy pohybovaly dnem i nocí na západ. Jedinou starostí německých vojáků bylo dostati se k vojákům západních spojenců a nepadnouti do ruského zajetí. Vojáci zajížděli s auty naplněnými vším možným do polí a tam vozidla ničili, odhazovali výzbroj a výstroj a hleděli se zachrániti útěkem do okolních lesů. Obyvatelstvo Vojnova Městce se zadostiučiněním mělo možnost pozorovati, jak končí německý sen o světovládě založený na bezmezném násilí. Protože bylo nebezpečí bombardování ustupujících vojsk, podobně jako byly 7.května napadeny Krucemburk a Ždírec, skrývali se mnozí občané, ponejvíce s dětmi, v úvozech, lesích a hájích na stráních v okolí obce, odkud celý tento německý ústup pozorovali.
Osvobození obce Rudou armádou
Konečně dne 10.května 1945 kolem jedenácté hodiny dopolední byl uvítán ve Vojnově Městci příchod Rudé armády neutuchajícím jásotem místního obyvatelstva, které se zvědavě tísnilo po obou stranách silnice a našim osvoboditelům připravilo nadšené ovace.
Německé vojsko se vzdávalo bez boje. Obec byla vyzdobena prapory československými, rudými i spojeneckými, které již dlouho před tím byly připraveny. Ve všech oknech zářily symboly našeho osvobození a vděčnosti našim osvoboditelům, slavné Rudé armádě.
Byli jsme svobodni...
