Vojnův Městec
česky english deutsche
Úvodní stránka » Městys » Historie » Tělovýchova » Almanach II. - Sokolovna

Almanach II. - Sokolovna

23.7.2003, Jiří Marek

Bratr Němeček vypověděl Sokol ze sálu hostince U Němečků 14.července 1928, čímž vyvrcholil spor mezi továrníkem Janem Bukovským a právě majitelem hostince. Přes všechny pokusy zbylého představenstva tělocvičné jednoty o urovnání osobního sporu se nepodařilo oba kohouty udobřit. Politické smýšlení obou bylo zcela odlišné. Bratr Němeček, v té době výkonný starosta místní obce sokolské, trval na výpovědi. Tělocvičné nářadí z hostince tak putovalo k uskladnění do hasičské zbrojnice. V červenci osmadvacátého roku se počala psát historie městecké sokolovny.

FOTO Archiv obce Sokolovna

Z hospody do hospody
Po vystěhování sportovního náčiní z hostince U Němečků museli sokolové hledat nové prostory pro své aktivity. Volba byla jednoduchá: „Jelikož v obci nebylo jiné místnosti než u Doležálků, byl požádán majitel o pronájem sálu, ač vědělo se, že tato místnost nevyhovuje naprosto tělocvičné činnosti. Nebylo jiné pomoci,“ zapsal do kroniky kronikář Sokola Jan Kulhánek.

Nevyhovující prostory, oproti Němečkově hostinci nebyla u Doležálků samostatná “spolková místnost“, přiměly místní komitét školy vyslovit zákaz cvičení školní mládeže. Majitel hostince Doležálek přistoupil za člena jednoty Sokol a sokolové se nově scházeli v druhé ze dvou tehdejších hospod v obci.

Bratrovi Němečkovi jeho rozhodnutí nebylo lhostejné, ale neustoupil. Jak poznamenal kronikář: „Politické síly jedinců byly silnější a mravní výchova a činnost jednoty musela ustoupit před politickými cíly.“ Jan Bukovský se o dva roky později stal starostou Sokola, ale také se záhy zapletl společně se synem Jiřím v profašisticky orientovaných organizacích.

Spor tehdy nejvlivnějších mužů v obci odstartoval úsilí, na jehož konci stála stavba městecké sokolovny.

Místnost ku cvičení
O rok později, 22.června 1929, bylo poprvé jednáno “o postavení místnosti ku cvičení“ na výborové schůzi Sokola. Avšak téměř další celý rok uplynul, než 7.května 1930 bylo usneseno “by se stavěla sokolovna“. Následně 10.května na členské schůzi bylo rozhodnuto, aby každý člen jednoty odpracoval 50 hodin na přípravných pracích. Zvolen byl také “platební odbor“. Sokolové se rozhodli prozatím stavět jen cvičební sál. Plánky vypracoval stavitel J.Kubička z Chrudimi a byla provedena upisovací akce na stavbu. Začalo se s lámáním kamene a obstarával se stavební materiál.

V třicátém roce byl položen základní kámen sokolovny. Toho roku měl Sokol 46 členů. Při výstavbě sokolovny stačila jednota uspořádat dvě divadelní představení, jeden ples a jeden večírek.

1931
„Valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol ve Vojnově Městci konána 18.ledna u Doležálků. Zahájena starostou Janem Bukovským za účasti 29 členů. Jednota má 53 členů,“ začíná zápis třicátého prvního roku v kronice a dále pokračuje: „Usneseno by každý člen odpracoval na stavbě sokolovny 50 hodin.“

Rok v jednotě probíhal těžkou zkouškou. Každý člen Sokola zaplatil 30,- Kč na lámání tvrdého kamene. V místní kampeličce si sokolové půjčily 50.000,- Kč. K podepsání dluhopisů byli určeni usnesením výboru z 12.července 1931 Bukovský J., Hendl G., Procházka L., Puk J., a Strašil V.

Kronikář Kulhánek k jednatřicátému roku později dopsal tento dovětek: „Práce bratrů na stavbě sokolského stánku byla obětavá. Peněz nebylo. Jednota neměla žádných mecenášů. Jednota složena z chudých domáckých tkalců, a tehdy byla výroba textilního průmyslu zachvácena nezaměstnaností. Obětavost členů neznala mezí. Jednota měla mnoho nepřátel, kteří by byly rádi viděly by toto veliké dílo ztroskotalo. Veškerá tíha a zodpovědnost ležela na několika jedincích. Nikdo z našich nepřátel nevěřil, že toto veliké dílo bude dokončeno. Podniky jednotou pořádané byly bojkotovány a pořádány tzv. truc podniky. Ani tyto zjevy neodradili naše bratry by zakolísali a ještě s větší vervou ujímali se práce. I zdejší fotbalový klub nestavěl se k naší věci přátelsky. Tyto zjevy nelze spatřovati v členech, ale ve vedoucích těchto organizací. Na jedné ze schůzí fotbalového klubu, kdy členstvo jeho bylo nabádáno k větší činnosti, bylo řečeno: Podívejte se na členstvo Sokola, jak tam se houževnatě a obětavě pracuje. Pro nás platí: Věčný ruch, věčná nespokojenost!“ V tomto roce byl postaven zhruba sál a jeviště.

1932
Valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol se roku 1932 konala již v sokolovně. V provizorních prostorách se sešlo 18 členů jednoty, přítomen byl také za župu Havlíčkovu, pod kterou místní organizace Sokola patřila, bratr Kučera z Chotěboře. Jan Kulhánek píše: „Po zprávách činovníků ujímá se slova bratr Kučera a nabádá členstvo k pilné práci a k přípravě na všesokolský slet.“ Více než všesokolský slet však tížila městecké sokolstvo dostavba sokolovny.

„Tento rok přinesl další neúnavné, ba zvýšené práce. Jelikož stavba vyžádala si velkého nákladu postavením sálu a jeviště a takto nemohla býti provozována žádná veřejná činnost, poněvadž by stavba neodpovídala kolaudačním požadavkům, bylo nutno sáhnouti k dalším opatřením a to postaviti hospodářské místnosti. Požádán stavitel Kubička z Chrudimi by plánek vypracoval. Bylo nutno opatřiti u místní Kampeličky další zápůjčku. Jelikož takto stávající projekt sokolovny vyžádal si vysokých nákladů, bylo nutno pomýšleti o jejich úhradu. Bylo žádáno v koncesi hostinskou provozovanou v sokolovně při všech podnicích,“ píše se v kronice Sokola.

Přes všechny potíže počátku dvaatřicátého roku byl však tento rok rokem slavnostního otevření sokolovy.

28.říjen
V dvaatřicátém roce se Sokol sešel k dvanácti výborovým schůzím a dále ke čtyřem mimořádným. Větších podniků bylo uspořádáno pět, z nichž největší a nejdůležitější byla Akademie na oslavu 28.října a současně u příležitosti slavnostního otevření sokolovny!

„Dne 28.října předává se sokolovna členstvu a veřejnosti s vřelým přáním by tento svatostánek vybudovaný za velikých objetí našich bratrů a sester sloužil tělesné a mravní výchově na věčné časy. Díky Vám bratři a sestry za Vaši obětavou a nezištnou práci. Zanecháváte příští generaci veliké dílo!“ zapsal do pamětní knihy kronikář Sokola Jan Kulhánek.

V dějinách župy Havlíčkovi si pak můžeme přečíst krátkou zmínku: „Vojnův Městec otevřel sokolovnu 28.října 1932. Náklad 180.000,- Kč, zařízení 18.940,- Kč. Stavěl ji Kubička z Chrudimě podle návrhu Čepla a Bukovského. Slouží ku cvičení, divadlu, přednáškám a zábavám.“

Dluhy…
Sokolovna v příštích letech sloužila svému účelu. Avšak celá třicátá léta, poznamenaná hospodářskou krizí a nástupem fašismu, museli sokolové hledat prostředky na splacení velkých dluhů.

Na valné hromadě místního Sokola v roce 1934 bratr Kučera mluví o městecké jednotě jako o jedné z nejchudších, která však stojí svojí pílí v popředí celé župy.

Funkcionáři TJ Sokol v letech stavby sokolovny

1929 Tělocvičná jednota Sokol Vojnův Městec:

Starosta: Ladislav Procházka; místostarosta V.Strašil; vzdělavatel J.Kosek; náčelník J.Jirka; místonáčelník K.Havlík; jednatel B.Procházka; pokladník Jan Kulhánek. Výbor: Procházka B., Malivánek F., Jambor V., Kulhánek Jan, Kohout J., Kesner Bl., Česal Jos., Hendl G.

1930 Tělocvičná jednota Sokol Vojnův Městec:

Starosta Jan Bukovský; místostarosta L.Procházka; náčelník J.Jirka; místonáčelník J.Kulhánek; vzdělavatel František Šabaka; jednatel B.Procházka; pokladník G.Hendl. Výbor: Procházka Boh., Kasal Boh., Česal Jos., Kohout Jos., Hendl G., Malivánek Fr., Kesner Bl., Strašil V. Náčelní A.Kořínková; místonáčelní Havlíková.

1931 Tělocvičná jednota Sokol Vojnův Městec:

Starosta Jan Bukovský; místostarosta L.Procházka; náčelník J.Jirka; místonáčelník J.Procházka; vzdělavatel J.Bukovský ml.; jednatel B.Procházka; pokladník G.Hendl. Výbor: Tesař Jan, Procházka Boh., Strašil V., Hendl G., Halík Fr., Kohout J., Procházka V., Jambor V.

1932 Tělocvičná jednota Sokol Vojnův Městec:

Starosta Ladislav Procházka; místostarosta B.Kesner; náčelník J.Jirka; místonáčelník J.Procházka; vzdělavatel Jiří Bukovský; jednatel B.Procházka; pokladník G.Hendl. Výbor: Procházka Bohuslav, Hendl G., Kasal B., Kulhánek J., Havlík K., Polívka Fr., Strašil V., Jambor V.

Poznámka: Dostavba a rekonstrukce sokolovny do dnešní podoby probíhala v šedesátých a začátkem sedmdesátých let dvacátého století.