Zpráva o účasti na VC pivovaru Litovel v Brně
Oldřich Brož (st.), Zdeněk Konopásek a Karel Malivánek vybojovali 3. místo na prestižním petángovém turnaji trojic.
Byla to první letošní výprava za petángem. Nečekali jsme moc, cítili jsme se jak po zimním spánku, takže výsledek opravdu potěšil. A nejde jen o samotný výsledek. Byť jsme místy měli nějaké výpadky, sehráli jsme řadu pěkných a napínavých utkání.
Začátek přitom nevypadal dobře. Los nám v prvním kole švýcara přidělil triplet Wioletty Śliz z Polska a my po chvíli prohrávali 2:9. Zmátořili jsme se ale a zápas otočili na výsledkých 13:11. To nás povzbudilo, nakoplo. V dalších zápasech jsme zvítězili nad trojicí Kučera-Kutý-Pírek (Krumsín/Valšovice) a nad slovenským týmem Menkynová-Adamička-Mendel. Tři výhry v zásadě stačily na postup do vyřazovacích bojů, mezi nejlepších šestnáct. Ještě že. Ve čtvrtém kole švýcara nás smetli otec a syn Korešové (PC České Budějovice) spolu s Jiřím Ondryášem (Frapeco). Předcházelo tomu hodinové čekání na rozlosování (zlobil počítač): vůbec jsme se nemohli chytnout, zato protivníci hráli bezchybně. Takže ostudný kanár, 0:13. I tak jsme se ale s ohledem na ostatní zápasy kvalifikovali do play-off.
Klíčové pak bylo postoupit z výchozí šestnáctky do osmičky, která se už kompletně dohrávala (o 8.-5., resp. 1.-4. místo). Podařilo se nám to přes Pavla a Janu Burešovi (KLIP Litovel), kteří hráli spolu s Martinem Jakešem (Valšovice). Jenže v osmičce nás opět čekali Korešovi s Ondryášem. Potvrdilo se ovšem, že hrát podruhé za den s již jednou poraženým protivníkem může být zrádné: třetí nasazení celého turnaje už nehráli tak bezchybně; možná nás trošku podcenili, možná si trochu zvykali na jiné hřiště (ale to my taky)... a rychle opravdu výrazně ztráceli. Jenže dotáhnout slibně načatý zápas do úspěšného konce pro nás vůbec nebylo jednoduché. Korešové s Ondryášem zabrali a začali systematicky stahovat. Nakonec otočili až na 11:12 a scházel jim jeden jediný bod k vítězství. Nám ale nescházelo o moc víc a ty potřebné dva body jsme v nervy-drásajícím závěru pro sebe urvali. Dostali jsme tak se mezi nejlepší čtyři týmy.
V boji o finále jsme nestačili na druhé nasazené Michala Habáska (Aura HB), Tomáše Stokláska (Fňáky Brno) a Milana Haška (Slope Brno). Hráli výborně a my ne a ne zabrat. Když jsme přeci jen začali něco hrát a trochu vzdorovat, bylo už příliš pozdě - pár bodů jsme udělali, ale stačila jedna chyba a byl konec. O třetí místo jsme se vzápětí utkali s rodinným týmem Michálkových (Ivo, Tomáš a Jan, všichni Carreau Brno). To byli jasní favorité, první nasazený tým turnaje. Opět velmi silní, vytrénovaní hráči. Tentokrát jsme si nenechali začátek utéct a drželi jsme vyrovnané skóre až do konce. Ještě chvíli před skutečným vyvrcholením a závěrem jsme mohli otočit aktuální skóre a vítězně uzavřít při dohazování na pět bodů, jenže nepodařilo se. Michálkovi pak každopádně hráli zřetelně opatrněji. Po tom všem bylo na ukazateli 12:12 a poslední nához, boj o ten poslední vítězný bod. A tenhle nához jsme sehráli líp my.
Týmu z Vojnova Městce, který byl nasazený jako třináctý (zahraniční týmy, kterých bylo asi patnáct, nebyly podle své síly vůbec nasazované), tedy připadl pomyslný bronz. Absolutním vítězem turnaje se stali naši soupeři z boje o finále, tedy Habásko-Stoklásek-Hašek; byli fakt dobří. V zápase o první místo porazili tým ze Slovenska ve složení Jana Lazarová, Etela Krchňáková a Timea Šurinová.
Z Brna jsme si tedy tentokrát přivezli malé trofejní pohárky, takové to sportovní pozlátko s cedulkou, a pár plechovek piva Litovel - ocenění pro vítězné triplety... Ne, vážně, to potěšení, ta výhra, ten vybojovaný "zisk" byl samozřejmě mnohem větší, krásnější: zahrnoval pěknou jarní sobotu, kterou jsme strávili strhujícími zápasy, během nichž se nám s nezbytnou dávkou štěstí podařilo získat některé cenné petángové "skalpy". Ostatně pivo se rychle vypije a pohárky někam založí. Ale pár okamžiků z toho dne si jistě zapamatujeme aspoň do příštího jara :))
Převzato z webových stránek PK 1293 na adrese http://pk1293.vojnuvmestec.cz
