Zima v lese

Z tvorby našich občanů...

Zima v lese

Ten osudný den zimní
v dáli tiše zkomírá
vítr umíráček zvoní
jako když člověk umírá.

Závoj z mlhy utkaný
les soucitně halí
leč však praskot slyšet již
tu zblízka tu zdáli.

V dlouhých řadách tiše stojí
jako dávných reků šik
připravených k bitvě líté
až zazní polnice ryk.

Jejich bílé stejnokroje
i ve mně září napohled
však místo rytířské zbroje
visí na nich zrádný led.

Koruny se v hloubku kloní
lesem zní praskot a třesk
druh za druhem k zemi padá
nelze snést ten krutý lesk.

Když pak noc se vytratila
a měsíc šel spát
tu rytířů nebylo již
zůstal jenom pustý hrad.

Květoslav Virgl